„Modrá je dobrá“ aneb Zážitkové tvoření modrotisku ve 3. ročníku
Barvení plátna má v našich zemích velkou tradici, která sahá až do středověku. Pro barvení se používaly nejrůznější byliny a přírodní látky. Od 18. století zejména indigo, které se získávalo z listů borytu barvířského, později z indigovníku pravého, jehož barvivo bylo trvanlivější.
Technika modrotisku je stará přes 400 let. Za jeho objev můžeme vděčit Číně a Japonsku. Japonský a slovácký modrotisk se ovšem liší svými vzory. V 19. století vznikaly tiskařské dílny snad v každém městečku naší země, dnes se této technice věnují pouze Jachovi ve Strážnici a Danzingerovi v Olešnici na Moravě. Modrotisk se dříve používal k ošacení, dnes se využívá k doplnění lidových krojů a rozšířen je i ve formě upomínkových a dekoračních předmětů.
V rámci projektu „Tady jsme doma“ jsme si i my ze 3. třídy z části vyzkoušeli na vlastní kůži, jak modrotisk vzniká. Od pana Danzingera jsme si objednali bílé naškrobené plátno ze 100 % bavlny, dobře ho vyžehlili a pomocí vlastní fantazie a štětečku nebo tuby s tenkým otvorem nanášeli směs kaolínu a arabské gumy, tzv. „rezervu“. Vše jsme nechali dobře zaschnout. Místa, která byla takto pomalována originálním vzorem, zůstala po obarvení v indigu bílá, protože v těchto místech se látka neprobarví. Barvení a odstranění „rezervy“ – tradiční a velmi starou techniku – nám zajistil pan Jiří Danzinger. Po rozstříhání a ušití nám vznikly krásné originální prostírky. Pan Danzinger doporučuje pro oživení a dosažení vysokého lesku prát modrotisk v mýdlovém roztoku, max. 40 stupňů teplém a před pečlivým žehlením ještě látku nakropit.
Modrotisk všechny určitě bavil, protože každý si nakreslil, co chtěl. Celá třída se těší na výsledek. A já taky.
Martin Pecka, 3. třída
Vím, že si to všichni užili stejně jako já. Každý si mohl udělat, co chtěl. Někdo si nakreslil poušť, moře, stromy, ptáčky. Já maloval hřebíky, šroubky, kladívko, šroubovák. Bylo to super. Potom se všechno poslalo jednomu pánovi, který to obarvil.
Jakub Ryba, 3. třída
Když jsme vyráběli modrotisk, byla to zábava. Speciální barvou jsme barvili na obyčejné plátno. Když ho pokreslila celá třída, tak se to poslalo pánovi, který vše nabarvil modře a poslal nám zpátky. To, co bylo namalováno tou zvláštní barvou, tak pak bylo bílé a všechno okolo bylo modré. Proto se tomu říká modrotisk.
Michaela Franková, 3. třída